Hložeckým masivem po stopách Tatarů a Kuruců

17. a začátek 18. století byly na Klobucku hodně drsné. Z uherské strany sem podnikali nájezdy Tataři a Kurucové. Drancovali, zabíjeli a odváželi lidi do zajetí. Tyto události zůstaly přes tři sta let v paměti lidí i místní krajiny. Po stopách historie jsme se vydali do lesů, na květnaté louky a k výhledům z masivu Hložce.

Start: Valašské Klobouky

Cíl: Brumov-Bylnice (zpátky můžete vlakem i busem)

Délka trasy: 13 km

Doba: 4 h

Doporučujeme: milovníkům přírody a historie

Body zájmu: Jelenovská (hotel), Hložec (cenný les), Hložecká kaple (památka), Vršek (výhledy), Brumov (kříž)

Valašské Klobouky se rozkládají v malebné kotlině mezi kopci, tudíž se dá čekat, že půjdeme směrem nahoru. Vydáme se po červené značce z náměstí směrem na Brumov. Necelý kilometr projdeme po chodníku městem, cestou můžeme obdivovat několik zachovalých dřevěnic. S koncem klobucké zástavby nás červená značka vede doprava do kopce. Vystoupáme k lyžařskému vleku a pokračujeme lesem zprava kolem sjezdovky. Značka se zde v terénu špatně hledá, ale půjdete-li rovnou nahoru po vyježděné lesní cestě, zase na ni narazíte. 

Po zhruba kilometrovém stoupání se vynoříme na lukách a brzy narazíme na Horský hotel Jelenovská se svým typickým trojúhelníkovitým tvarem. Můžeme posedět na venkovní terase, osvěžit se pivem či limonádou a doplnit kalorie. 

Propleteme se (pořád po červené značce) mezi různými chatami, vynoří se nám vzpomínky na letní tábory v retro chatičkách. Ocitáme se na hřebeni Hložce, ještě mírně stoupáme k vrcholu Stráně, odkud se otevírá krásný výhled na obec Lipina a v dáli na Vizovické vrchy. 

Naše trasa by se mohla nazývat i „Není les jako les“. Pokud máte náladu, můžete vnímat, jaký rozdíl je mezi smrkovými monokulturami, (nejsou v kraji přirozené a stabilní, začínají podléhat tíze sucha a náletů kůrovce) a mezi lesy přírodě blízkými. Klenou se zde zdravé buky různého stáří společně s dalšími listnáči, mezi nimi najdete velké množství jedlí. Přirozenější les drží chlad a vláhu, švitoří tu spousta ptáků. Takové místo najdete právě na Hložci, doporučujeme k relaxaci! 

K zastavení vybízí i Hložecká Kaple Panny Marie a příběh, který se tu podle pověsti odehrál. Při jedné ze šarvátek mezi Tatary, Kumány a místními obránci jeden z těžce raněných vojáků prchal do hor. V korunách stromů se mu zjevila Panna Maria a ukázala mu starý práchnivý buk, který vojáka ukryl a zachránil. Po válce jako poděkování na tomto místě voják postavil malou kapličku. Současná kaple je z roku 1953, kdy ji postavili místní farníci vlastními silami. Kaple připomíná nejen tatarský vpád v roce 1663 a kurucké války z let 1704-1711. 

Najdete tu také pomníček obětem silného příběhu z druhé světové války. Plukovník in memoriam Josef Valčík, rodák z nedaleké Smoliny, byl jako příslušník československé zahraniční armády členem protinacistického odboje. Účastnil se výsadku na české území a následně atentátu na Reinharda Heydricha. Zemřel společně s dalšími odbojáři 15. června 1942 v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Pomníček připomíná jeho 14 nejbližších příbuzných, žijících tehdy i v blízkém Křekově, kteří byli následně nacisty popraveni v Mauthausenu.

Máte-li chuť navštívit Vlachovice, tady můžete pokračovat po červené značce.

Kdo ale směřuje do Brumova, po zastavení na Hložci mění barvu. Vydáváme se dál po modré značce příjemným bukovým lesem, za chvíli můžeme ochutnat pramenitou vodu ze studánky. Naším dalším cílem je louka na úbočí kopce zvaného Vršek. Můžeme se k ní dostat po modré značce a pak po žluté, ale trochu se vracíme. Jestli si troufnete, zkuste projít kousek po neznačené lesní cestě přímo přes vrchol Vršku. Louka na jeho východním svahu stojí rozhodně za to! Výhledy nám berou dech, všude kolem košatá stromiska všech barev a tvarů, v pozadí horizonty až kamsi do dáli na Slovensko. 

Jsme-li tu v dobrou roční dobu, nevíme kam koukat dřív, jak to pod nohama kvete. My jsme tu v půlce května potkali bílé jahodníky, třapaté petrklíče a už na nás vykukovaly první orchideje a šalvěje. A to ještě není louka zdaleka v nejlepším. Tady pochopíme, proč ty Bílé Karpaty chrání UNESCO! 

Až se dostatečně pokocháme a rozloučíme s nejvyššími partiemi Hložce, vydáme se po žluté značce (a stále po krásných lukách) na pozvolný sestup k Brumovu kolem vrchu Březová. Potkáváme stopy zemědělského hospodaření – staré košaté hrušně, sádky a sady, ovce a krávy. Po zastávce u kaple sv. Cyrila a Metoděje nacházíme napravo od cesty malebnou příkrou stráň protkanou jalovci, plnou fialových šalvějí.

Vynoříme se na dohled brumovského hradu. Těsně nad prvními domy Brumova se tyčí dřevěný kříž, připomínající další událost z kuruckých válek. Kroniky vypráví, že se zde strhla bitva, při níž Kuruci pobili 20 vojáků. Jeden voják se snažil zachránit útěkem na hrad. Neviděl, že se za ním vydal Kuruc na koni s palachem. Lidé z hradu se ho snažili křikem upozornit, on jim ale nerozuměl. V poslední chvíli pochopil a stačil už jen v rychlosti namířit. Trefil a zachránil se.

S tímto příběhem už jsme v cíli naší cesty, v Brumově. Propátrejte hrad Brumov i s jeho historickou expozicí a budete-li mít náladu a čas, navštivte třeba i židovský hřbitov a další památky. 

Kde jíst? 

Na jídlo si skočte třeba na brumovském náměstí do Pizza Restaurantu Gusto - https://restaurantgusto.cz/, nebo pokud směřujete na některou z vlakových zastávek, můžete zajít do Restaurace Aréna - www.hotelbrumov.cz nebo Baru Sněhurka - Sněhurka Brumov.

Šťastné cesty a nezapomínejte s námi sdílet své fotky na FB i Instagramu s hashtagem #valasskeklobucko.

Výlet prošlápla a nafotila Jana Tesařová.